Peklo - Peklo

Má plochu 59 ha a nadmořskou výšku 247 – 303 m. Státní ochrana zde byla vyhlášena v roce 1967, ale jako oblast příměstské rekreace bylo toto území ceněno již v 19. století. Počátkem tohoto století upravil tehdejší majitel panství hrabě Vincenc Karel Kounic okolí zahrádeckého zámku v romantický krajinný celek, k němuž patřilo i Peklo. Robečský potok byl po celé délce toku v chráněném území splavněn a plavba na lodičkách patřila k oblíbeným zábavám šlechty.
Za třicetileté, prusko-rakouské i druhé světové války sloužilo jako úkryt pro obyvatele okolních vsí před vojenskými oddíly. Roku 1881 ohrozila Peklo stavba železnice, která tudy měla procházet. Na nátlak vlastivědného spolku Excursions-Club, veřejnosti a majitele pozemků hraběte Kinského byl projekt přepracován a r. 1898 překlenul údolí viadukt nad osadou Karba. Trať byla otevřena 29. 12. 1898. Ocelový železniční most s klenutými oblouky, dlouhý 209 a vysoký 24 m byl navržen k ochraně jako technická památka.
Dnes vede Pekelským údolím 4 km dlouhá naučná stezka, určená pouze pro pěší turisty. Návštěvníci mají možnost se seznámit s přírodními silami modelujícími okolní pískovcové stěny, údolní nivou s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin – bledule jarní, prvosenka vyšší, stulík žlutý a mnoho dalších. Tato lokalita je také bohatá na živočišné druhy – při výzkumech bylo zjištěno téměř 250 druhů hmyzu, 4 druhy obojživelníků, 4 druhy plazů, velké množství ptáků, ryb a savců. Z chráněných druhů ptáků v lokalitě hnízdí výr velký, ledňáček říční a skorec vodní.
Poslední zastavení stezky se nachází právě v osadě Karba ležící na jižním konci údolí Robečského potoka. V lese v okolí jsou zbytky hradu Frýdlant, založeného Ronovci ve 13. stol. Pro svoji romantickou polohu se Karba stala již začátkem 19. stol. oblíbeným cílem výletů. Zajímavostí v Karbě rovněž je, že mnohé chalupy zde stojí v těsném dotyku pískovcových skal, částečně do nich vrůstají nebo je využívají jako sklepy.

„Hlavní půvab tohoto překrásného údolu jest idylická jeho osamělost a nerušené, hluboké ticho, jež jen zrána a večer hlasy zpěvného ptactva oživují. Temný hluboký proud valí se široce a tiše jeho dnem a sem tam pod skalami ústí do něho tajemné prameny.“

Zdroj: Českolipsko - Praktický turistický průvodce, Nakladatelství Magma ve spolupráci s MěÚ Česká Lípa (2000).